MALEVIL CUP 2009

(by TruxXxík) Po dvou letech jsem se opět vrátil ranč Malevil. Při mé první a poslední účasti byl závod poznamenaný silným deštěm a zimou, která nejen mě zcela rozložila a hodně jsem zvažoval, že závod zabalím. Nakonec se udělalo líp a do cíle jsem dojel za sluníčka. Nyní jsem se rozhodl, že se vrátím na místo činu a zkusím vylepšit minulý výsledek. Přihlásil jsem se opět na dlouhou trať, která byla letos mírně natažena na celkových 106,5km, navíc se zvýšilo i převýšení. Předpověď počasí jsem po předloňských nepříjemných vzpomínkách kontroloval už týden dopředu. V den závodu mělo být hezky, ovšem právě na severu měly být přeháňky a bouřky. Navíc mapa srážek naznačovala, že pokud začne někde pršet, bude to právě zde...

Z Prahy jsme vyjeli už v pátek po obědě a jeli jsme Transportérem. Naložili jsme ještě nějaká kola na vystavení na stánku Factor týmu a jeli k babičce, kde jsme přespali. Noční bouřka mě moc neuklidnila. Ráno jsem se probudil v 5.20 a vypadalo to, že bude pěkně. Před šestou jsme vyrazili směr Jablonné v Podještědí. Start byl opět v Jablonném, ovšem prezentace a cíl byly na ranči Malevil. Měl jsem přidělené startovní číslo 34 a to znamenalo start z prvního koridoru. Takže na startu jsem nemusel čekat a mohl jsem být v klidu. Převlékl jsem se do týmového oblečení. Vzal jsem si návleky a vestu a vyrazil ke startu. Do něj zbývalo 25minut, ale bylo to několik kilometrů, naštěstí směrem z kopce. Na start jsem dojel 5minut před startem a zařadil se do balíku skoro 600 závodníků startujících na dlouhé trati. Na několika místech trati na mě potom čekal taťka s Luckou, kteří fotili a podávali mi občerstvení. Pro jistotu měli i nějaké oblečení, kdyby začalo pršet.

V půl deváté se ozval výstřel a pomalu jsme začali ukrajovat první kilometry z více než stovky, která nás ještě čekala. Hned po nájezdu do terénu se početný balík roztáhl na dlouhého hada, který se táhl přes jednotlivé kopce. Nijak extra jsem nespěchal, ta nejtěžší část měla teprve přijít. Asi na 20.kilometru mě dojel týmový kolega Pete, který startoval o několik míst za mnou. Jeli jsme spolu několik kilometrů. Trochu jsem ztratil na občerstvovačce, kde jsem dostal láhev později a nestihl jsem jí včas dát do košíku. Musel jsem zpomalit a skupinka mi ujela. V následném stoupání jsem si jí opět dojel ale stálo mě to hodně sil. Přesto jsem se stále držel asi desetičlenné skupiny, kde byl i Pete. Opět jsem ztratil ve chvíli, kde jsem spadl ve výjezdu. Překonával jsem překážku a v tu chvíli mi za mnou jedoucí závodník najel na zadní kolo, což mě poslalo k zemi. Ztráta nebyla velká o pět jsem jí dokázal smazat ve zbytku výjezdu. Bohužel na 45.kilometru jsem začal pociťovat první příznaky únavy a hladu. Rychle jsem si dal polovinu Penco gelu a pokračoval dál. Štěstím bylo to, že po chvíli přišlo další občerstvení, kde jsem si pro jistotu zastavil a snědl několik tyčinek a nějaké ovoce. To mi pomohlo a jelo se mi zase o něco lépe. Krásné úseky závodu byly v Německu, kde byla i výborná divácká kulisa. V jednom městečku na mě dokonce čekali i fanoušci (Soňa, které jsem si bohužel nevšiml a Lukáš). Lukáš mi dal napít z láhve, ale naštěstí jsem se napil jen trochu, protože ta voda se nedala pít. Chutnala jako voda z bazénu. Stoupání na Hvozd se mi nejelo nejlépe ale ostatní se asi nejelo o moc lépe, takže jsem zde ani příliš neztrácel. V místě rozdělení tratí jsem říkal, proč vlastně jezdím dlouhé tratě, vždyť krátká už by byla za chvíli v cíli... Ale jel jsem dál po dlouhé. Pořádný Malevil začíná v polovině závodu, kde jsou ty nejlepší úseky. V několika technických sjezdech jsem jel opravdu hranu a často mi to dovolilo předjet pomalejší závodníky. Často jsem si až říkal, že tyto sjezdy musí být pro technicky méně zdatné závodníky opravdu velkým oříškem. Například jeden rychlý po poli, kdy v jednom úseku byla cesta napříč zcela rozrytá ukázala, jak moc může pomoci celoodpružené kolo. 75.kilometr znamenal nepříjemné zjištění, že se dostavují první křeče do nohou. Ale u takto dlouhých maratonů je to vcelku běžný jev. Otázkou, jak se s tím závodník dokáže vypořádat. Zkusil jsem osvědčenou věc a dal jsem si dva výjezdy na velký převodník ze sedla a nohy trochu protáhl. To se osvědčilo i tentokrát a následný dlouhý a rychlý úsek lesem mi dovolil si nohy vytočit opět do čerstvého (nebo aspoň trochu čerstvějšího) stavu. Do cíle chyběla necelá hodina a dostali jsme se do míst, které jsem si již dobře pamatoval ze své minulé účasti v tomto závodě. Jeli jsme ve dvojici a stále dojížděli další závodníky. To bylo pozitivní, protože to vypadalo, že ostatním už docela dochází síly. Trochu mě znervózňoval německý závodník na kole s širokými řidítky a Rohloff nábojem. Ale i toho jsme nakonec dokázali v předposledním stoupání udolat. V tu chvíli už jsem věděl, že nás čeká jen jeden sjezd v lese s následným výjezdem nad ranč Malevil a poté už rychlý sjezd přímo do cíle. Na vrcholu tohoto stoupání jsem viděl Peta a už se těšil, že dojedeme společně do cíle. Organizátoři ovšem letos změnili dojezd a ještě nás čekaly skoro dva kilometry. Byla to takový smyčka, která se po dvou kilometrech opět vracela na stejné místo. Zde byly přidány i dva průjezdy hlubokým blátem. Relativně čisté kolo se tak nejvíce zabahnilo na posledním kilometru. Sjezd jsem zvládl bez problémů ale ve výjezdu se nahromadilo množství pomalejších závodníků z krátké trati, kteří zde svá kola již tlačily. Stačilo ale pořádně zakřičet a všichni poslušně uskočili na stranu. Výjezd jsem zvládl také bez problémů. Kolegu se kterým jsme společně jeli posledních 25kilometrů jsem již nechal jet. Přeci jen bez jeho pomoci bych určitě tolik závodníků předjet nedokázal. Tiše jsem doufal, že kvůli tomu neskončím na nepopulárním 101.místě. Informace během závodu totiž ukazovaly, že se pohybuji někde okolo první stovky. Chtěl jsem samozřejmě zajet do první stovky a proto jsem se snažil získat co nejvíce míst. V závěrečném sjezdu po golfovém hřišti jsem již měl svoje místo jisté a jen si užíval pocit, že už to mám za sebou. Po projetí cílovou čarou jsem se hned potkal s Petem, kterým nakonec dojel na 68.místě. Dal mi přes šest minut, což není až tak moc. Když jsem se šel podívat na předběžné výsledky, byl jsem na 103.místě. To mě moc nepotěšilo, protože to vypadalo že mi první stovka unikla jen o kousek. Ovšem oficiální výsledky po určitých opravách znamenaly, že v konečném pořadí jsem dojel na 97.místě. To už bylo lepší, protože to znamenalo první stovku. Čas jsem měl 5hodin a 26minut, což znamená průměrnou rychlost těsně pod 20km/h. Vítězný Jan Hruška mi dal 1hodinu a 16minut – trať musel proletět jako letadlo...

Po závodě jsme si dali klasické malevilské maso a poseděli u stánku Factor, kde byla vystavena i kola Trek a Gary Fisher. I tentokrát jsme čekali na vyhlášení a tombolu. A tentokrát se čekání vyplatilo, protože znamenalo výhru 4.ceny v pořadí – velkou pumpu Park Tool. Ta se bude určitě hodit... No a potom jsme zabalili kola do auta a vydali se zpět domů. Nohy a vůbec celé tělo mě dost bolelo. Dnes, den po závodě, jsem si vyjel s naším sponzorem Martinem „Sannem“ Jahnem na silničku a opravdu mě nešetřil. Původně jsme byli domluveni, že pojedeme na pohodu (nebo aspoň já jsem to tak opravdu myslel). Dali jsme skoro 60km průměrem 30km/h a nohy mě ještě stále dost bolí. Hold bylo to 106km...

No a jak bych zhodnotil závod? První a důležitou věcí bylo to, že se povedlo počasí a že jsem si celý závod opravdu užil. Byl to pro mě letos první dlouhý maraton a nejelo se mi špatně. Menší krize v polovině závodu mě bohužel trochu zbrzdila ale dokázal jsem ji dobře překonat a ztratil nakonec jen minimálně. Určitě mě potěšilo to, že jsem dobře zvládal sjezdy a technické úseky. Z pohledu týmu je určitě velmi pozitivní i to, že jsme se s Petem oba dokázali dostat do první stovky v závodě Českého poháru. Pete zajel výborně a je trochu škoda, že mi došlo právě ve chvíli, kdy se Pete rozjel. Ale to už k závodům patří a sezóna bude ještě hodně dlouhá. Nyní mě čeká jeden volný víkend a potom už první závod Galaxy série v Prachaticích, kde budeme opět startovat s celým týmem.