Na letošní závodní sezónu jsem se poměrně dobře připravoval, ale první závod v Tálíně mi moc nevyšel. Hodně se na tom podepsala alergie, která mě tou dobou poměrně dost vyřídila. Každopádně, pokud první srovnání s ostatními nevyjde zrovna nejlépe, je to důvod k zamyšlení. Snažil jsem se to brát tak, že sezóna bude ještě dlouhá a musel jsem věřit tomu, že jsem se na sezónu připravil opravdu kvalitně. Dal jsem si víkend volno a startoval na Šela maratonu, kde už jsem zajel poměrně dobře. Na maraton v Prachaticích jsem se těšil, protože místní trať dobře znám a závod má výbornou úroveň. Pokud jedete dlouhou trať, tak jako já, čekají vás dva výjezdy na Libín. To je ten vysoký kopec nad Prachaticemi. Po startu se na něj závodníci vydají po terénních cestách a místy po asfaltu. Ale je to místo, kde se ukáže komu to ten den pojede. Občas to tu někdo ale i přepálí a zbytek závodu je pak pro něj boj o přežití. Libín je také místem, kde řadu závodníků potkají technické problémy, protože se tu jede mezi velkými kameny a především při druhém průjezdu je trať poměrně těžká. V minulých letech mě tu hned dvakrát potkali defekty a jednou jsem se zlomil sedlo. Ani tento rok nebyla o technické problémy nouze...

Já byl připraven po startu nijak zběsile neútočit a spíše jet svoje „Křižákovo tempo“. To se mi dařilo a přitom jsem nejel nikterak pomalu. Postupem času jsem přejel v úvodním výjezdu několik závodníků. V poslední části výjezdu jsem dojel Standu Bambulu, kterému stoupání moc nesedělo. Společně jsme vyjeli až navrchol Libína. Prémie pro 13.závodníka na vrcholu nám unikla jen o kousek, ale získal ji můj týmový kolega Jirka Jindřišek, což je super. Poté už následoval náročný sjezd, kde jsem před dvěma lety ztratil kvůli defektu. Letos jsem jel opatrně, sice ztratil kontakt se Standou, ale bez újmy jsem mohl pokračovat. V tu dobu jsem byl na 17.místě celkově. Někteří kolem mě ale takové štěstí neměli. Střední část závodu není nikterak náročná a je důležité trochu pošetřit síly na závěr. Přesto jsme v tu chvíli ve dvojici s Pavlem Oudesem museli jet úplně naplno, aby jsme dojeli silnou skupinku před námi. To se nám povedlo, především díky tomu, jak jsme proletěli jeden rychlý sjezd po štěrku. Chvílemi to docela bolelo, ale potom jsme mohli trochu pošetřit síly v početném balíku. Odtud mě „odpárala“ až vosa, která mě úspěšně píchla nad pravé oko. Po Zručském maratonu 2005 je to už podruhé co se mi toto při závodě stalo. Nemělo smysl snažit se skupinu dohnat, musel jsem se snažit dostat co nejrychleji pod závěrečné stoupání, kde už jede každý za své a nenechat se dojet nějakou početnou skupinkou závodníků. Naštěstí jsem za sebou nikoho neviděl. Začátek stoupání jsem znal zpaměti, tak jsem hned zkusil zrychlit a nohy s tím neměli problém. Přesto závodníci přede mnou měli velký náskok. Jelo se mi dobře a na vrcholu Libína mě čekal náročný úsek v terénu. Ten jsem proletěl opravdu rychle. Poté se už sjely dlouhá a krátká trať dohromady. Předjížděl jsem závodníky z krátké a pak jsem uviděl Standu, jak jede po prázdném kole. Nabídl jsem mu bombičku, ale na galusky je třeba tmel, který nevozím. Takto dlouhý sjezd na prázdném kole není nic příjemného. Já jsem se rychle blížil cíli. Ještě jsem dokázal ve sjezdu předjet jednoho závodníka z dlouhé trati a pak už jen asfalt až do cíle. Tam jsem dojel v čase 2:42:06 na 8.místě v kategorii A a 16.místě celkově. To je při konkurenci, která se v Prachaticích sešla, opravdu dobrý výsledek. Následující víkend závody vynechám a pojedu potrénovat techniku Rychlebské stezky. S tímto závodem jsem velmi spokojen. Pozitivní je i rychlá regenerace, kdy hned po závodě jsem opět naskočil do tréninku na silničce nohy stále měly chuť závodit. Dalším závodem budou Pražské schody, které se jednou 8.června a pak třetí díl Galaxy série v Rožnově pod Radhoštěm.