|
DATUM: 18.06.2011
Na Malevilu startuji pravidelně jednou za dva roky. První účast v roce 2007 byla ve znamení deštivého a chladného závodu, který jsem si hodně protrpěl a jako pozitivní bych z tohoto ročníku označil snad jen to, že jsem závod nevzdal a dokončil. O dva roky později jsem zde v roce 2009 startoval podruhé a už se mi jelo lépe. Za krásného počasí jsem si užíval krásné místní terény a jelo se mi poměrně dobře. Nyní jsem zde startoval potřetí a den před závodem to vypadalo na stejné vyhlídky jako poprvé. Pršelo a dalo se očekávat bahno. Ještě v noci před závodem jsem slyšel jak hustě prší. Pršet přestalo okolo osmé hodiny, tedy půl hodiny před startem. Tentokrát jsem na start dorazil těsně před výstřelem a hned jsme vyrazili vstříc dlouhému a náročnému závodu. Silnice byly ještě mokré a v terénu bylo opravdu hodně vody a bláta. Na startu stála kompletní maratonská špička, ale během závodu měly řadu jezdců potkat problémy. Od prvních kilometrů jsem se držel na předních pozicích. Čelo závodu odjelo hned v prvních úsecích v terénu. Kvůli bahnu se ale jednotlivé skupinky dost trhaly a rozhodně se nedá říci, že by se jezdilo nějak zvlášť pohromadě. V prvních fázích závodu se mi jelo výborně, ale Malevil je dlouhý závod a pokaždé v minulosti mě zde potkala řada krizí. Nechtěl jsem, aby se historie opakovala potřetí...
Dopředu jsem věděl, že důležitý bude úsek okolo stoupání na Hvozd, kde se ukáže, kdo na to ten den má. Zde jsme se sjeli s týmovým kolegou Michalem Prokopem a na vrcholu jsme se drželi společně. Další lámání chleba jsem očekával při stoupání na Luž. Na každém z těchto stoupání se jelo dost zostra, ale pokaždé jsem vydržel na čele naší skupiny. Během závodu jsem viděl několik nepříjemných pádů, protože podmínky byly opravdu náročné. Já jsem jel tak nějak na limitu abych se nezranil. Týden před svatbou bych asi nebyl pochválený, kdybych přišel o zuby... V asfaltovém stoupání z naší asi pětičlenné skupinky začal odjíždět Michal Prokop. Ostatní se ho nesnažili následovat, takže jsem zůstal v klidu a Michal si mohl udělat dostatečný náskok. Já jsem z této skupiny odjel ve stoupání na Luž. Zde mě v mém počínání mohutně podporovala skupinka německých turistů. Vůbec diváci byli skvělí a především v německé části závodu byla atmosféra úžasná. V těchto fázích závodů jsem využil výhod celoodpruženého Top Fuelu, který mi dovolil ušetřit síly. Čekalo mě ale třicet kilometrů sólo a za mnou jela silná čtyřčlenná skupina. Na devadesátém kilometru mi začala trochu střílet kazeta a převodníky. Vyřešil jsem to propláchnutím vodou z láhve, která obsahovala ionťák. Přesto řazení opět začalo fungovat. Pomalu jsem na dlouhých rovinkách viděl před sebou Michala. Bylo by pěkné ho dojet a společně si užít průjezd cílem. Bohužel po pár kilometrech jsem viděl Michala, jak stojí u silnice. Defekt, který se mu přivodil na rovné silnici byl opravdu dílem náhody. Jen jsem se zeptal, zda něco nepotřebuje a pokračoval jsem dál. Hlavní bylo udržet si své umístění a nenechat se dojet kousek před cílem. Když jsem přijížděl na ranč Malevil, bylo jasné, že mě nikdo nedojede. Ještě jsem se potkal z několika jezdci z krátké trati a projel jsem osamoceně cílem. Podařilo se mi dokonce vylepšit můj čas z roku
|
MALEVIL CUP 2011 - ČP MTB MARATON









